Do roku 2020 tvořila online výuka skutečně malý zlomek lektorské práce - valná většina kurzů probíhala prezenčně. To je formát, který jsme důvěrně znali a očekávali jako standard jazykových kurzů. Tištěné učebnice, kartičky, tabule a fixy. Kvalitní lektor a dobré lektorské řemeslo.
O rok později vedle sebe existují prezenční a online výuka jako naprosto rovnocenné formáty. V online prostředí převedeme materiály do interaktivní podoby, rozhýbeme online kartičky, použijeme online whiteboard a budeme na něj psát všichni společně. Nadále máme kvalitního lektora a dobré lektorské řemeslo.
Z hlediska metodiky se oba formáty výuky liší - v metodice, v přípravě lekce i v jejím provedení. Používáme jiné nástroje, lekce stavíme odlišně. Co se však neliší je výstup, a tedy kvalitní a přínosná jazyková lekce, během níž se student naučí něco nového a prohloubí své jazykové znalosti i dovednosti.
Do značné míry ano. Kromě výše zmíněných aspektů, které se povahou mění, nikoli však výstupem, jsou totiž podstatně časově flexibilnější než jejich prezenční varianta. Dojíždění na lekci je výrazně limitujícím aspektem v domlouvání náhradních lekcí či přesunu pravidelného konání jazykové výuky. V online nastavení mnohem snáze hledáme a nacházíme společnou řeč.
Druhou nespornou výhodou je podstatně větší flexibilita a přirozenost využití online světa pro výuku. A nejsou to jen rozličné platformy a online hravost - internet je prakticky bezedná studnice zdrojů poslechových, audiovizuálních či textových. Můžeme takřka neomezeně rešeršovat a propojovat informace, umíme být podstatně pružnější. To není v prezenčním prostředí zdaleka tak snadno dosažitelné.
Online lekce má jeden limit, který ani kamera, mikrofon a lektorova angažovanost nemusí vynahradit, a to je společné bytí v jedné místnosti. Pokud je pro vás lidský kontakt při výuce klíčový, budete se přirozeně zdráhat akceptovat online výuku. Zvážíme-li však různá pro a proti, minimálně za zkoušku online lekce jistě stojí.