Role zprostředkovacího jazyka ve výuce

Proč nepoužívat žádný zprostředkovací jazyk, resp. jeho použití co možná minimalizovat? Od samého počátku výuky (tedy úrovně A0) je důležité, aby se student co nejvíce pohyboval v cílovém jazyce bez snahy překládat.

Obecně platné principy

• jakýkoli kontakt s jiným než cílovým jazykem vytrhává studenta “ze světa” cílového jazyka a narušuje soustředění

• jakkoli je práce pouze v cílovém jazyce pro studenty náročná, připravuje je na skutečný pohyb v cizojazyčném světě (např. student musí umět říct, že nerozumí, student musí znát situaci, že nerozumí, a tyto situace ho nesmí vykolejit) - pokud ho však lektor povede paralelně ve zprostředkovacím jazyce, na reálné situace ho nikdy úplně nepřipraví

Jazyková specifika

• pouze relativně nízké procento slovní zásoby má v obou jazycích absolutní ekvivalent; v ostatních případech mají výrazy v různých jazycích i přes překryv významy širší (či užší) a užívají se potenciálně v (někdy až diametrálně) odlišných kontextech

• co do gramatických struktur se i strukturně velmi blízké jazyky od sebe liší a překlad, byť se krátkodobě může jevit jako efektivní, dlouhodobě vnímání cílového jazyka naruší - student se neumí odpoutat od zprostředkovacího jazyka a nevnímá svět cílového jazyka jako svébytný

„Slovansko-slovanské“ hodiny

• čeština, ukrajinština i ruština (ne všichni, kdo přichází z Ukrajiny, jsou mluvčími ukrajinštiny) jsou si strukturně velmi blízké a studenti nebudou při výuce narážet na zásadně nové koncepty (rodovost a skloňování jmen, dokonavost sloves apod.), jejichž osvětlení ve zprostředkovacím jazyce může být i přes výše uvedené body vyhodnoceno jako přínosné v případě, že se koncepty ve studentově mateřském jazyce nevyskytují a jsou pro něj zcela nové